Tipy na cvičák

1. listopadu 2016 v 12:54 |  Zápisky

POPRVÉ NA CVIČÁK...
 

Máme vlastní tradice!

29. října 2016 v 10:00 |  Zápisky
A je to tu znova, hejtování převzatých svátků, které u nás DOMA nemají kořeny a proudem komerce se k nám vetřeli jako křen k páru na rande v kině.

Dřív, než se opět rozvíří veřejná nevraživost vůči Santa Clausovi a jeho turbo saním, zahlédneme několik přímých ran na triko tolik milovaného a nenáviděného helouvínu.

Svátky opakovaně rozdělují lidi na několik táborů. Jedni chtějí opěvovat pouze naše tradice, druzí se nebojí zkusit něco jiného, dalším je to jedno.

Mě osobně se líbí atmosféra snad každého svátku (většinou je volno), připadá mi krásné něčemu vzdát hold nebo se na něco těšit, udělat běžný den výjimečnější a zkrátka si to užít po svém.




A jelikož je tu konec října, máme tady…


DUŠIČKY 1. 11 (Keltský a Slovanský svátek / 10 století)
Je něco upřímně vznešenějšího, než našim zemřelým prokázat velkolepou úctu v jejich den? Zavzpomínat, sejít se pokud možno s rodinou jako při posledním rozloučení a věnovat tu chvilku v roce skutečně té osobě nebo osobám, které nás opustili? Rozzářit hřbitovy, ozdobit věnci a zpestřit jinak tak tiché a osamělé místo.

HALLOWEEN 31.1 (Anglosaský lidový svátek rozvinutý v Irsku / 12 století)
Neboli předvečer Všech svatých. Na mě helouvín působí příjemně komicky a vesele. Ulice plné malých čarodějnic, duchů, kostlivců a příšer uplácených sladkou měnou. Nejčastěji si tento svátek, který má počátky na evropské půdě spojujeme s USA, ovšem slaví se ve většině anglicky mluvících zemí. K nám se donesl trend vyřezávání dýní a maškarních mejdanů, hodně oblíbených u starší populace. Za mě ano.


Velmi mě udivuje všeobecná nechuť k Halloweenu některých jedinců, zajímalo by mě, co by asi říkali, kdyby se u nás rozšířil Famadihana z Madagaskaru, kde každých sedm let vyzvednou ostatky zemřelého, aby ho zabalili do čerstvého hedvábí.

Někdo hold na to není vůbec, jiný oslavuje pouze v tradiční den. Mně se jen příčí, jak nám druzí podstrkují vlastní hodnoty a kážou co je správné. Ať si každý slaví, co chce a jak uzná za vhodné. Nikdo nemusí nikam chodit nebo za něco utrácet. Je to na každém z nás, jak moc se nechá strhnout a jak to celé pojme.

Já se už jenom těším na můj třetí ročník helouvínské párty, které se zúčastním a ještě si promyslím, jestli na Dušičky zavítám za hřbitovní brány. Svíčky zapálím, když ne na pomnících, tak rozhodně doma. Ještě uvažuji, zda koupit dýni a premiérově si jí vyřezat - vždycky jsem si to chtěla zkusit.

A jak vy slavíte/neslavíte?

Cestování se psem

27. října 2016 v 21:58 |  Zápisky
S Woodym toho máme nacestováno poměrně hodně, a proto bych ráda napsala pár tipů pro ty, kteří ještě se psem necestovali nebo cestují jen zřídka.

Zatím jsme tedy neměli možnost využít letadlo nebo loď/trajekt, ale pokud se nám zadaří, určitě to aktualizuji a sepíšu.



CESTOVÁNÍ VŠEOBECNĚ
Tady doslova platí, kdo je připraven, není překvapen.
Nejlepší je zvykat psa na cestování jakýmkoliv dopravním prostředkem od štěněte. Skutečně, nikdy není moc brzo. I když cestujete převážně vašim autem, je dobré zkusit i veřejnou dopravu, protože nikdy nevíte, kdy toho budete muset využít. Štěně si tak zvykne na ruch ve veřejné dopravě, různé výstražné zvuky, pachy, případně i na nával cestujících. Pokud máte staršího nebo dospělého psa, trénujte cestování v kratších intervalech (1 zastávku) a vyhlédněte si méně zaplněnou veřejnou dopravu, aby si na podobné situace pomalu zvykal. Když se osvědčí, postupně zvedejte náročnost.

Jak u štěněte, tak u dospělého psa nikdy nedělejte jednu věc - NEUKLIDŇUJTE HO!
Tohle bývá jeden z nejčastějších lidských instinktů, když pes začne kňučet, štěkat nebo se projevovat neklidně. Člověk ho hladí, utěšuje, krmí pamlsky a dělá všechno proto, aby ho umlčel. Což je CHYBA, protože se takhle pes nikdy nenaučí cestovat v klidu - konejšením se mu dává najevo, že je tohle nevhodné chování v pořádku a on to bude opakovat.

Proto majitel psa musí nastoupit v klidu a být vyrovnaný celou cestu. Pokud pes nereaguje na povel ticho, tak upoutejte jeho pozornost hrou. Berte sebou třeba uzlík a přetahujte se o něj. Nebo podávejte pamlsky pouze, když uposlechne na povel ticho - ze začátku můžete častěji, potom se snažte interval mezi povelem a odměnou zdelšovat a občas pamlsek vynechejte, jelikož může nastat situace, kdy ho nebudete mít při sobě a budete muset psa přesto zvládnout. Taky ze začátku nedoporučuji, aby si psa hladili cestující, pokud jízdu ještě nezvládá - je to v podstatě stejné konejšení, jako od vás. Pes si získá pozornost od někoho jiného a vy budete mít zaděláno na problému. A úplně nejlepší je ho celou cestu ignorovat. Jakmile totiž pes pochopí, že se svým škemráním nepochodí, tak ho to brzo přejde.

Kam dál

Reklama