Cítím se jako Uran

12. října 2016 v 22:45 |  Téma týdne
Ledový obr.
Sedmá planeta.
Třetí největší ve sluneční soustavě.
Latinsky Uranus.
Podle řeckého boha Úrana.
A v USA tomu pomalu nikdo neřekne jinak, než youranus. Ehm.


Zní mi jako vzácný radioaktivní nerost.

První vědecký dojem: zklamání.
Jediná planeta s vychýlenou osou, která díky tenkým prstencům a svému úhlu připomíná terč. Nezměřitelná koule modrozelené mlhy. Zhmotněná z ledových plynů a spekulací o tom, že nemá žádné pevné jádro. Pod klidným ledovým závojem mlhy se nachází svět bez konce. Planeta tvořena vodíkem, heliem a metanem, který jí dává specifickou barvu.

Když jsem viděla o něm dokument, hned jsem si pomyslela, že je přesně jako já. Když měli vědci možnost poslat sondu (na čtyřiadvaceti letý výlet) kolem Uranu, která vytvoří první reálné snímky téhle planety, první dojem byl zklamáním - nudná, matná, modrozelená planeta, bez známek jakékoliv aktivity. Ostatní planety fascinovali právě tím, co se dělo na jejich povrchu - vulkány, pohyblivé skvrny, bouře, přítomnost vody. Ale Uran ne, ten jenom modrozeleně tupě zíral do sluneční soustavy. To je všechno?

Ale skrývá v sobě mnohem více. Planeta tichá a klidná jako hladina rybníku, pod povrchem mlhy odhaluje dynamickou oblačnost, větrnost, blesky, hromy, ledové krystalky, temný modrozelený svět, nejchladnější z celé sluneční soustavy (−224 °C). Čím hlouběji se ponořuje do Uranu, tím víc se teplota zvedá a atmosféra může dosahovat až tisíce stupňů. Bez jakéhokoliv náhlého přechodu, se z plynů postupně stává kapalina, na jejímž konci je vařící moře.

Cítím se stejně.
Osoba chladná a studená, doslova i metaforicky, která kolem sebe nevědomky vytváří dojem nepřístupnosti, uzavřenosti, možná i bezcitnosti. Koho neodradí první vrstva, ten umrzne v druhé. Komu se podaří dostat, až k jádru, tomu jiní nebudou věřit, že něco takového v sobě skutečně má. Vychýlená z vlastní osy, cítící, že všechno dělá jinak, aniž by nejspíš chtěla.

Nebojím se být přesně taková, svá.
Není to žádný hendikep, nebýt tím nejzajímavějším, nebo nejkrásnějším. Nemít vždy pozornost a být nenápadným. Je to už v mojí povaze, neplýtvat energií, jen pro to, abych za každou cenu zaujala. A když si někdo všimne, je pro mě jako skrytý drahokam mezi kamením.

A třeba se pletu a jsem jen směsice kosmického odpadu nebo často padající kometa, která se dokáže zasmát i vlastní destrukci.

Třeba to není nic z toho a jsem výborný kandidát na přivazovací jednolůžko v psychiatrické léčebně. Bo jsem Uran, neasi. A začalo to, když jsem byl ještě malinkatý plyn boha.

Vesmíre, fascinuješ mě!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama